Rattlův cestovatelský weblog |
|
Albánie, Velká Británie, snad brzo i Bulharsko září 2007 červenec 2007 květen 2007 červenec 2006 červen 2006 květen 2006 únor 2006 leden 2006 prosinec 2005 listopad 2005 říjen 2005 září 2005 srpen 2005 červenec 2005 červen 2005 květen 2005 duben 2005 březen 2005 únor 2005 leden 2004 prosinec 2003 RUBRIKY: Loughborough Kolem... Televize Gourmet Politika Bulharsko aneb zpráva o cestování P. a Z. Albánie Černá hora, červenec 2007 |
24.09.2007
Poslední den, Drač a moře- AlbánieZvláštní úkaz: většina výpravy dostala průjem a nevolnosti na konci cesty, prakticky po dvou týdnech pobytu v na albánské půdě. Nepodceňujte prevenci slivovicí a dalšími prostředky po celou dobu pobytu! Odvážnému štěstí přeje, ale odvaha se staženými kalhotami není hodna zápisů do dějin. Po bengálské noci se ze stanů štrachala "domobrana" s hrdinnými popisy pohádky jak jsme my staří husaři vypráskali mladé Albánce, zatímco zbytek výpravy vstával ze zahnívajících pelíšků pro milence s dost kyselým výrazem. Někteří s ještě o něco kyselejším, protože je trápily nevolnosti, a chudák E. se soukala s výrazem úplně nejkyselejším, protože ji trápikla nevolnost a spoustá odřenin z pádu do výkopu. Naštěstí všem Čechům zvedala náladu představa moře. Jeli jsme totž do Drače (Durrës), nejstaršího a druhého největšího města Albánie a nejdůležitějšího přístavu. Kromě přístavu jde o vyhledávané přímořské letovisko, čemuž úplně nerozumím, protože koupat se u přístavu má své nevýhody, které asi nemusím rozvádět. Nicméně Drač je poslední roky v dynamickém přerodu směrem ke středisku s moderními hotely. Bohužel jižní Albánci nejsou zrovna známí jako pečliví pracanti a betonové stavby vyrůstající ve chvatu z děr zasypaných odpadky ve mě nevzbuzují zrovna důvěru. Obdobná situace je teď v Bulharsku a doporučuji vám jet se do Albánie koupat nikoli do Jaderského u Drače, ale do Jónského moře na jih, na riviéru mezi Vlorou a Sarandou. Na druhou stranu chápu, že strávit dovolenou v Drači za zlomek ceny oproti Chorvatsku se vyplatí. V Drači je toho nicéně hodně k vidění. Založili ji pod jménem Epidamnos řečtí osadníci z Korintu a Kerkyry roku 627 př. n. l., Římané odtud táhli strategicky důležitou silnici Via Egnatia do Soluně, později protaženou až do Konstantinopole. U Drače (Dyrrhachia) byla r. 48 př. n. l. svedena bitva mezi Caesarem a Pompeiem, bohužel mnoho z tohoto momentu zde nenaleznete. Římany, jak opakuji prakticky pořád, nahradili byzantinci, dokud se sem nepřijeli v rámci své ohřívací tour rekreovat Normané ze Sicílie. Jak už to u přístavů v těchto šířkách a letech bývalo, město drželi od 16. století Benátčané, do vzniku nezávislé Albánie roku 1912 bylo součástí Osmanské říše. Před I. Světovou válkou byla Drač hlavním městem Albánie. Od roku 2000 je v provozu dálnice z Drače do Tirany, a jelikož dálnice v Albánii nebývá zrovna častým jevem, važte si jí. Po vykoupání jsme se k velkému pobavení majitele u místní autoopravny opláchli víceméně sladkou vodou z hadice a vydali se podél pobřeží zpátky k Lezhe (kde, jak víte, leží Skaderberg) a pak už přes Černou horu a Chorvatsko tradiční českou prázdninovou cestou domů. Faleminderit, Albánci. Určitě se vrátím. 18.09.2007
Konečně střelba v Albánii...- Albánie...aneb pelíšky pro milence a Bohouši, nikam nechoď! "Utáboříme se tam mezi poli a pro milence (E. na mě upřela hentai očička) jsou tam takový pelíšky, paráda!" říkal Mirek v autobuse, když jsme se s Karosou na sklonku dne vinuli po cestě mezi úrodnými poli v nížině pod Dračí. Projížděli jsme okolo mnoha stavení a bister, z jejich teras na na Karosu zírali obyvatelé, až kamsi dozadu do polí, kde autobus zastavil nedaleko plotu u silnice lemované hlubokou strouhou. Vypadalo to jako vtip – kupky slámy měly zřejmě být ty "izbičky pre milencov", a romantiku podtrhovala atmosféra staveniště u dlouhého příkopu. Tohle je to ležení??? Přes protesty výpravy Mirek tak dlouho tvrdil, že to lepší ani být nemůže, jsme se utábořili na hrbolatých pláccích mezi kupkami sena a ve vlhkém ležení se hotovili k spánku, dokud tmu neproťal srdcervoucí výkřik a následné táhlé "Aaaauuuuuuu!!!". Zvuk byl jasný – E. Pokud byste někdy dostali nápad přeskočit příkop, o němž si myslíte, že víte, kde je, nedělejte to. E. si to myslela a pochopitelně ho nepřeskočila, ale dopadla na jeho protější stěnu, svezla se po ní a zahučela do výkopu. Naštěstí při své výšce v něm vězela tak po stehna, ale ten šok, když jsem k ní doběhl, bych vám nepřál. Nicméně jsme na krev odřenou (jak se vyjádřila, měla "strašný zranění, přivozený tím, že jsem ryla čumákem v prachu cesty"), naštěstí nepolámanou E. nějak omyli a oblepili a chystali se uložit... do bengálské noci. Pubertální obyvatelé okolních domků, vybaveni endury a vším, co mohlo dělat rámus (ve tmě nebylo poznat, jakou kdo drží ráži a co je střelba a co bouchací kuličky, pravděpodobně od obojího se něco našlo), jezdili kolem autobusu a ležení, túrovali, práskali a hulákali. Nevím jak se cítili ostatní, mně to bylo docela jedno (připomínalo to pražské smrady nahánějící s petardama po Praze Mikuláše), ale v řidičích pochopitelně bobtnal vztek a rostly obavy o autobus. Když dospěl vztek do bodu varu, zvedl se řidič a vybaven znalostí české facky vyrazil směrem k puběrťákům. To už jsem stál před stanem, protože "rada starších co byla na vojně" utvářela jakousi domobranu, jejíž funkcí momentálně bylo držet řidiče Bohouše, volajícího "Já jim rozsekám prdel, dyť mi vysypou vokna!" Nocí se tak mísilo práskání, řev motůrků a volání "Bohouši, nikam nechoď", které nakonec Mirek rozčísl důrazným "Please, go away!" a bylo ticho. Stčí říct, ne? I v Albánii. 30.07.2007
Alí Paša Tepelenský, Berat a Apollónie- AlbánieNásledující den nás čekala cesta kolem pobřeží k nejstaršímu osídlení Albánie Beratu a poté k nalezišti v Apollónii. Ali Pashë Tepelena, jak zní albánský přepis, vládl Albánii coby části osmanského impéria zvané Rumélie. Narodil se nedaleko Tepelene, města, které si ho připomíná prakticky na keždém kroku, lokálnímu, ale mocnému beyovi (bey, beg označuje vůdce, náčelníka. Obdobně Skaderbeg je odvozen od Skader (Skander) + bey, tedy náčelník Skader). Byl velmi dobrý válečník a stratég (vděčně na něj vzpomínají Černohorci, v Crne Gore odrážel vpád Srbů) a také věděl, jak se dobře oženit, a jeho moc stoupala. Byl znám svou velkou krutostí. Jako pomstu za starou křivdu na své matce nechal zavraždit 739 potomků původních "pachatelů", utopit dívku, která mu nebyla po vůli, spolu s jejími 17 dvořankami, a když zajal svého dlouholetého nepřítele Katsandonia, Řekovi byly veřejně rozbity kosti palicí. Zajímavým okamžikem dějin byla jeho aliance s Napoleonem, kterou však po císařově tažení v Egyptě briskně porušil a spojil se s Angličany. Obratným manévrováním nakonec pod jeho vládu spadala prakticky celá Albánie a západní Řecko, ani to mu však nestačilo a v roce 1820 si objednal vraždu svého politického protivníka v Konstantinopoli. Sultán Mahmud II. zareagoval tím, že přikázal Pašovi rezignovat, což tento odmítl a poměrně úspěšně vzdoroval sultánovým vojskům, ovšem až do doby, kdy mu najatí vrazi uřízli hlavu, což potvrzuje staré rčení, že kdo s čím zachází... Paša coby aristokrat vyjádřil svou nenávist k pracujícímu lidu tím, že postavil pevnost vyosko nad městem Berat, takže se k ní musí pracující lid o dovolené škrábat. Ještě před 50 lety údajně sídlilo v pevnosti správní středisko pro širé okolí a chudáci Albánci museli nejen s papírováním jet do Beratu, ale ještě k tomu šplhat do pevnosti. Nicméně šplhejte také, Berat je od roku 1996 zapsán spolu s dalšími dvěma památkami na tentative list UNESCO, a i když ještě nebyl uznán za plného člena klubu Světového dědictví, výhled stojí za to. Albánci zřejmě rádi pojmenovávají města podle střešních krytin: už jsem zmiňoval Gjirokaster, "Město bílých střech", Berat pro změnu nese přízvisko "Město červených střech". Prošel klasickou balkánskou posloupností kmenové osídlení – Řekové – Byzantci – Římani – Turci, a tradiční zástavba s mnoha okny se mísí s několikrát zesilovaným opevněním, pravoslavnými kostely (Shen Mehill (kostel Sv. Michala), Shen Todher (kostel Sv. Theodora), kostel Sv. Nicholase) a mešitami (především Xhamia e Mbretit (Sultánova Mešita) a centrum města, olověná mešita Xhamia e Plumbit). Projděte si obě části, starou i novou, a v Beratu doporučuju následovat nějakého průvodce, ať už živého či tištěného, abyste v uličkách nemíjeli zajímavé věci k vidění. Rozhodně navštivte Onufriho muzeum, Vlachemský kostelík a Mešitu svobodných mládenců.
Apollónie Naší další zastávkou dne bylo naleziště v Apollónii, resp. nyní v městečku Kryegjata. Je to krásné místo s půvabně bílými zbytky řeckého osídlení, které připomíná Pompeje. Rozkládá se na návrší plném prastarých střepů, které samozřejmě turisti sbírají a zvolna tak val rozvážejí do všech koutů. Nedávno dokončený výzkum (podle všeho už o jeho poslední etapě vyšla kniha) se soustředil především na pohřebiště s hrobkami různého stáří a Korinthský palác z Augistinánského období. Dojem z návštěvy kazil jen idiot u vchodu, který dle tehdejšího albánského zvyku určil od oka a bez jakýchkoli potvrzení cenu za vstup, tentokrát ovšem ve výši 15 EUR na osobu, což řada z nás odmítla. Snad už ale dostal nějakou ošklivou pohlavní nemoc a nahradila ho institucionalizovaná vrátnice. 15.07.2007
Butrint- AlbánieAlbánie má dvě památky zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO: již popsaný Gjirokaster a naleziště Butrint, významné antické obchodní centrum. Ačkoli nejeden z nás by se raději cachtal v průzračném moři, vyrazili jsme nazpět staletími. Butrint se nacházel na poloostrově Ksamili nedaleko Korfu, které je ostatně na dohled z opačného pobřeží, než je zmiňované Jónské moře. Pověsti hovoří o tom, že byl založen uprchlíky z hořící Tróje, věda ale uvádí první osídlení do 8. století před Kristem.
Prvními obyvateli oblasti byli zřejmě Achájové, později byl Butrint obsazen řeckými imigranty z Korfu. Antický vliv přinesl do oblasti vzmach a ve 4. stol. před n.l. se oblast stala jednak významným obchodním centrem, zadruhé, díky Asklepionovi, také duchovním místem. Čilý obchodní ruch dal vzniknout opevněnému městu, bohatí kupci nešetřili. Návštěvník si tak může například zarecitovat v amfiteátru nebo si představovat péči lazebnic v lázních. Přestože bylo opevnění několikrát dobyto Illiry, Římany (Augustus zde zřídil kolonii s malým přístavem) a samozřejmě Turky a oblast byla zasažena několika zemětřeseními, archeologové ještě v době našeho pobytu odrývali poměrně zachovalé památky. Na rozdíl od dalších míst v Albánii je Butrint (především díky dohledu UNESCa a zahraničních archeologů) střežen a opečováván, rozhodně ho nevynechte. Hlavními odkrytými částmi jsou pozdně antický palác Triconch, pozdně antické baptisterium a chrám v Diaporitu (mimo hlavní oblast), plus rozsáhlý podzemní systém. V Diaporitu pravděpodobně žil Ciceronův korespondent Atticus, tedy zajímáte-li se o rétoriku, zajděte se podívat. Staré kmeny tvořili chytří lidé, kteří se usidlovali na příjemných místech. Butrint tak postavili šikovně blízko obou pobřeží, jednoznačně, opakuji asi po třetí, preferujte Jónské moře, oproti zakalenému Středozemnímu s pláží posetou hotely nabízí krásnou vodu a poměrně bohatou podvodní podívanou.
Kromě jiného jste v něm taky při troše štěstí mohli zahlédnout ponorku – v jednom z kopců totiž Enver se soudruhy nechal vybudovat ponorkovou základnu. Velmi jsem litoval, že není přístupná, zkuste se informovat, jestli už to armádu nepřestalo bavit a vláda z ní neučinila turistické místo, musí to uvnitř být velmi zajímavé.
Po vykoupání u jedné z nedalekých restaurací v mořské úžině jsme se přejezdem nazpět na sever vyhoupli nad útesy a zamířili přes Shepare k dalšímu cíli dne: pevnosti Ali PAši Tepelenského. >Linkuj.cz! |
